Kronika Horácka - klub přátel Domamile a Vysočiny

Počet návštěv:
Významné osobnosti » Milan Kratochvíl
PROFESOR ING. MILAN KRATOCHVÍL CSC.

20.prosince 1924 Stařeč

Narodil se jako druhorozené dítě řídícího učitele Jana Kratochvíla /1887- 1949/a Marie Kratochvílové roz. Malé (l884 - l958), z domu čís. 48, industriální učitelky, která však své povolání, díky péči o rodinu, nevykonávala.
Jeho sestra Miluše Kratochvílová, provdaná Kubíčková, se narodila dne 1. srpna l921 a jako učitelka mateřské školy stála u zrodu otevření „žňového útulku“ pro děti předškolního věku ve Starči, nyní mateřské školy.
O životopisná data jsme požádali profesora Milana Kratochvíla osobně.
Jeho vroucné vyznání k rodné Starči, rodině, postoji k práci, jenž pro něj byla přes všechny peripetie a schválnosti života, největším smyslem i posláním, je tak výmluvné a překrásně formulované, že psát jeho strohý životopis by bylo ochuzením čtenářů o milé, humorné a s nadsázkou vedené vyprávění moudrého člověka. Proto předkládáme téměř celý opis jeho vyznání vedené formou rozhovoru s redaktorem.

- V tiskových sděleních se psalo, že jste zakladatelem československé matematické chemie. Co je to ta matematická chemie?
Každý, kdo se hlouběji zabývá nějakým oborem, a já jsem se „vyučil“ v organické chemii, dřív nebo později pozná, že se neobejde bez pohledu zvenčí. Pro mne a mé spolupracovníky nabídla ten jiný pohled matematika. Matematikou a počítačovou chemií jsme se začali zabývat v sedmdesátých letech minulého století.

- Ale v té době jste už nesměl přednášet. Prý nebylo tajemstvím, že tehdejší rektor Kubáček se všemožně snažil, aby - teď cituji- univerzita nepřišla o jednoho z nejlepších pedagogů a vědců.
Dokud byl pan rektor ve funkci, udržel mne na fakultě do konce sedmdesátých let a dal mi prostor k sestavení týmu zájemců o nový obor. Když jsem byl donucen fakultu opustit, velkoryse mne zaštítili mí noví šéfové - bývalí žáci a spolužáci - ve Výzkumném ústavu čistých chemikálií – Lachema. Tam jsem měl možnost pokračovat ve výzkumu.
Když se tak ohlížím zpět, měl jsem štěstí na dobré lidi. A těmi prvními byli moji rodiče.

- Byl jsem na konferenci uspořádané fakultou k Vašim sedmdesátinám.
Tam jste vzpomněl, že rodiče byli učitelé a v širší rodině, ve které byla velká soudržnost, bylo těch učitelů snad dvacet. Že když se Vás pětiletého ptaly starší sestřenice, čím byste chtěl být, odpověděl jste „tatínkem“. A nechápal jste, čím jste celou rodinnou sešlost učitelů rozesmál. Byl v té spontánní odpovědi obdiv k tatínkově profesi nebo k tatínkově osobnosti?

Mými přednáškami a texty prolíná motiv vzoru a jeho obrazu. Tatínek, vyrovnaný, kultivovaný, moudrý a znalý člověk je nesporně mým vzorem. I v jeho postojích k nepohodám života: za první světové války v legiích, za druhé v nacistickém vězení a pak přežívání dlouhodobé bezvýhledné těžké nemoci /následky obou válek/.
Pokud mne postihly nepřízně, také jsem se nepoddával, jsem nerozbitný optimista.
Maminka, ta byla do života jinak laděná. Po předcích měla v sobě jakousi sedláckou a kovářskou stabilitu. Byla autoritou , dokonce jsme jí my děti, vykaly. Společenská, držela pospolitě široký okruh příbuzných a přátel a život rodiny organizovala v jeho funkčnosti.
Také když nacisté tatínka zavřeli a rodina zůstala bez prostředků, provedla nás s pomocí příbuzných, učitelské rodiny Honzových z Budišova, Cahových na Červené Hospodě a mé sestry Miluše která šla „sloužit“, až do konce války.

- Z toho, co se o Vás píše a povídá, vychází, že jste pohodový člověk. Zřejmě je to u Vás předznamenáno šťastným dětstvím?
Když jsem v přednáškách popisoval na tabuli, tehdy ještě nebyla technika projekce přes počítač, syntézu beta-jononu a pro odlehčení jsem dodal, že to je to, čím voní fialky a že ty po první jarní bouřce přestávají vonět, protože ozon ten jonon zoxiduje, vybavoval se mi obrázek z mých dětských jar: slunné odpoledne, na mezce v zahradě zářil kobereček fialek a já jsem s kytičkou spěchal k mamince. Ano, měl jsem krásné dětství.

- Bylo toho o Vás napsáno dost a všechno jsem pozorně četl, nebylo ale napsáno, jak jste se dostal k chemii.
Úsměvná historka o chlapci a rozebraném budíku je i o mně. Budík samozřejmě putoval k hodináři, ale já jsem musel poznat, jak ta kolečka do sebe zapadají a proč to funguje. Pak jsme v kvintě četli ve Vergiliovi Retům cognoscerecausas, uvědomil jsem si, že formuloval mé životní krédo: poznat příčiny věcí. Postupně dostalo podobu čtyř otázek a čtyř imperativů: co, jak, proč a kam. Od dětských let a to bylo také díky životu na vesnici, jsem chodil okukovat do dílen stolařů, zámečníků, kovářů i ševce, jak se co dělá. Všechno se zúročí. Když jsem začali s manželkou v šedesátých letech stavět chatu, sousedé se škodolibou pochybovačností sledovali, jak si s tím takový docent poradí. Kromě zaplechování střechy jsme si poradili se všemi řemesly. A sousedé mne uznale přijali mezi sebe.

- Jeden významný chemik napsal, že organická chemie je věda, intuice, umění a řemeslná zručnost. Zatím jste odpověděl, že jste měl vlohy pro kutilství, tu řemeslnou zručnost. Ale tu jste mohl uplatnit v mnoha jiných oborech - proč se Vaším osudem stala právě chemie?
V kvartě nám přibyla chemie a profesor hledal pro přípravu pokusů pomocníky, on říkal fámuly. To první omámení přišlo v chemickém kabinetu. Těch roztodivných aparatur, lahviček s neznámými názvy, knih s nesrozumitelnými rovnicemi, ta zvláštní vůně, když jsem vstoupil. Pak následovaly procházky s kamarádem Láďou, který studoval chemickou průmyslovku a se zápalem mi vyprávěl o tom, co a jak dělají v laboratořích.To byl pro mne nový svět. Představoval jsem si, že tak nějak se dělá věda. Kupoval jsem si knížky o chemii, začal jsem si vybavovat domácí laboratoř a rodiče měli pro mou nákladnou zálibu pochopení.

- Co bylo dál?
Třebíčské gymnázium jsem absolvoval v roce l943 a do konce války jsem byl totálně nasazen V červnu l945 jsem začal studovat chemii na technice. Bylo mi jednadvacet, měl jsem velkou studentskou lásku, tak jsem vysokou školu dokončil za tři a půl roků. Souběžně jsem se zapsal ke studiu chemie na Masarykově universitě, ale tam jsem mnoho nového nezískal a po titulu RNDr. jsem nesáhl. Zvlášť když jsem byl přijat za asistenta na technice. Nic lepšího si hoch, který chtěl být učitelem, nemohl přát.
Studium na Chemické fakultě v Brně jsem dokončil v roce l949 a na katedře biochemie jsem působil jako odborný asistent do roku l96l (Chemická fakulta Vysoké školy technické, později VTA v Brně). Od roku l96l jsem přešel na Přírodovědeckou fakultu UJEP nejprve jako odborný asistent katedry organické chemie, potom jako docent katedry organické chemie, posléze, v létech l972- l979 jako samostatný výzkumný pracovník katedry organické chemie Přírodovědné fakulty UJEP.

- Takže se představa pětiletého chlapce, stát se učitelem jako byl jeho tatínek, naplnila?
Řekl jsem Vám, že mi osud nahrával i v tom, že jsem mohl dělat, co mě baví, že mi nahrála i náhodná setkání s dobrými lidmi. Měl jsem ve svých rukou i volbu výzkumných témat. Na vysoké škole je učitel vědecko-pedagogickým pracovníkem, k přednáškám a vedení diplomantů a doktorandů přiléhá vědecko-výzkumná činnost.

- Četl jsem soupis Vašich vědeckých publikací. Vypovídá o tom, že v první polovině Vaší kariéry jsou to experimentální práce a dál řada sdělení z teoretické chemie. To, co Vás k chemii přilákalo, to pokusnictví, vůně laboratoře, Vás přestalo uspokojovat?
Je pryč doba, kdy se experimentální chemie obešla bez chytrých přístrojů a bez teoretických výpočtů. Takže můj přechod k té teoretické chemii byl jen naplněním zásady poznat příčiny věcí.

- A co učební texty? Podle soupisů jste se svým prvním profesorem vydal první skriptum už v prvním roce asistentury.
Ano a pak jich byly desítky. Také hobby. Víte, těšilo mě, když se o některých psalo jako o originálních, oblíbených, které nikdy nebyly zbožím, aby po zkoušce byly prodány dál.

- Ale ví se, že po osmašedesátém některá nespatřila světlo světa, protože Vaše pedagogická i vědecká činnost byla fakultními normalizátory násilně přerušena a v roce l979 jste musel fakultu opustit.
Několik Vašich textů vyšlo pod jinými jmény. Ale čtenáři prý stejně poznávali Váš styl a rukopis.

Byl jsem rád, že jsem mohl oslovovat zájemce a takovou četbu. A od přátel to byla odvaha a služba ne bez osobního rizika. To jsou ti mí dobří lidé…
Ti mi také pomohli, abych v letech l979-l990 mohl pracovat jako samostatný odborný pracovník ve Výzkumném ústavu čistých chemikálií – Lachema v Brně.

- V devadesátém roce Vám děkan Přírodovědné fakulty MU nabídl návrat na fakultu a měl jste i nabídku do Prahy. To Vám bylo šestašedesát. V minulosti odcházeli profesoři v sedmdesáti do důchodu. Vy jste to nějak přetáhl.
Ano, od roku l990 jsem působil na katedře organické chemie externě, v roce l99l jsem byl jmenován profesorem pro obor organická chemie. V pětasedmdesáti jsem poděkoval za benevolenci a přestal jsem přednášet doktorantům i vést semináře. Benevolence fakulty dostala jinou podobu. Po mém jmenování emeritním profesorem Přírodovědecké fakulty MU, mi vedení vytvořilo podmínky pro další vědeckou práci.
V těch pěti letech jsem se svými spolupracovníky sepsal „zprávu o stavu organické chemie k roku 2000“, tisícistránkový text určený doktorandům a chemikům v praxi.

- Na katedře se povídá, že ještě něco píšete.
Ano a jsem rád, že mám na fakultě stále ty nejlepší podmínky.
Vyptával jsem se na Vás i Vašich blízkých a bylo by toho hodně k povídání. O krásném dětství, o mládí v Sokole, o neoblíbeném učení se hře na housle, protože tatínek byl dobrý muzikant a chtěl z Vás muzikanta, později i o učení hře na klavír, o amatérských pokusech o kreslení a sochání, o čtenářské vášni, o organizování ochotnických divadel v rodné Starči, o zálibách na studiích… Ale to přece nikoho nezajímá a patří to k mládí každého z nás. Když jsem řekl mládí. Každé údobí našeho života je někým personifikováno. Mé mládí začalo přátelstvím s hezkou dívenkou a představte si ji Seifertovými verši „ Vím, jsi něžná a hravá, srdce přítulného, vím, kde je tvá sláva, sláva života tvého, viď, že bys chtěla v životě mít pokojné ticho a pokorný klid…“neměla je se mnou vždycky, ale ten její obraz je ve mně po celý společný život, a co jsem, jsem i díky jí.

- Vyšel jste do světa z malého městečka na Vysočině. Chtěl jste ho dobývat, něčím být v chemii, sklízet uznání a pocty?
V Mathesiových toulkách starou čínskou poezií je vyprávění o řezbáři nefritu. Umanul si, že vyřeže sošku, donese ji k císaři a bude zahrnut slávou, penězi a přepychem. Jenže císař dal řezbáře vyhodit. Řezbář zanevřel na svou zálibu, šedozelený kámen i nářadí kamsi pohodil. Jednoho dne po nich váhavě sáhl a jen tak, z potěšení si vyřezal sošku. Jen náhodou jel kolem císař, soška se mu zalíbila, řezbáře vzal na svůj dvůr a ten byl zahrnut…
To jsem četl ve svých patnácti letech a to je moje vidění poslání člověka. Nemyslet na pocty, na uznání, jen dělat svou práci s potěšením a vnitřním uspokojením. Uznání třeba jednou přijde /někdy třeba ne, ale tak to chodí/

- Jste na seznamu osobností „Who is who“, tak svět ví, kdo je profesor Milan Kratochvíl.
A vy jste kdo?
Tvoje druhé já.

Vědecké práce:
  • Autor a spoluautor 24 učebních textů a skript
  • Do roku l972 zveřejnil v experimentálním oboru 37 časopiseckých sdělení /ČSFR, BRD, NDR, USA/,
  • Zveřejnil 9 výzkumných zpráv
  • Bylo mu uděleno l2 autorských osvědčení


Ve vědecko-výzkumné práci se soustředil na studium reakcí a reaktivity kyslíkatých heterocyklických sloučenin ve spolupráci se zahraničními pracovišti /Berlín, Lyon, Nantes, Riga/
Od druhé poloviny sedmdesátých let se soustředil na studium logické struktury chemie a tvorbu jejího matematického modelu.¨ V oblasti matematické chemie a CAOS je spoluautorem 27 časopiseckých sdělení a 3 monografií – Academia, Springer Verlang.

Knižní vědecká díla:
  • Organická chemie I, II. - l97l
  • Chemie v grafech l – 8 - l985-l989
  • Matematická chemie a počítačové řešení syntéz - l987
  • Synthon Model of Organic Chemistry and Synthesi Design-Springer, Berlin, New York - l989
  • Computer Chemismy – Springer, Berlin, New York - l993
  • Logická struktura chemie a její matematický model - l994
  • Principy a modely organické chemie I, II. - 2004


Členství:
  • Československá společnost chemická - od roku l948
  • Člen vědecké rady přírodovědecké fakulty MU - od roku l969
  • Člen státní komise pro udělování vědeckých hodností a profesorských řízení


Vyznamenání:
  • Čestné uznání ČSVTS - 1985
  • Zlatá medaile Masarykovy university - 1990
  • Zlatá medaile Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě - 1989
  • „Hanušova medaile“ - 1990
  • Pamětní medaile J.E.Purkyně
  • Cena Vojtěcha Šafaříka za zásluhy o chemii a Chemickou společnost
  • Pamětní medaile Univerzity Palackého v Olomouci
  • Profesorem pro obor „organická chemie“ byl jmenován presidentem republiky - 1991
  • Emeritním profesorem Masarykovy univerzity v Brně - 2001

V roce 2007 mu bylo uděleno čestné občanství Starče.

webdesign © Robert Mahr