Kronika Horácka - klub přátel Domamile a Vysočiny

Počet návštěv:
Významné osobnosti » Ervín Černý
PROFESOR MUDr. ERVÍN ČERNÝ

11. listopadu 1913 Podomí
30. července 2001 Praha

Když jsme připravovali v roce 1998 ve Starči výstavu „Stařeč v proměnách věků“, požádala jsem formou dopisu profesora Černého o črty z jeho života. Následovalo psaní s vyznáním lásky k tomuto městečku a jeho obyvatelům.
Životopis byl velmi podrobný i se souhlasem k jeho zveřejnění. Této příležitosti využíváme, bohužel, v plném rozsahu až ve dnech, kdy profesor Černý již není mezi námi.

Narodil jsem se dne 11. 11.1913 v malé vesničce Podomí na Drahanské vrchovině.
Tam jsem žil až do svých 12 roků u rodičů své matky, chudých domkařů. Dědeček byl lesní dělník.
Když mi bylo 12 roků, matka se provdala a její manžel mne adoptoval. Tak se z malého Doležela, stal Ervín Černý. S rodiči jsem se pak přestěhoval na Těšínsko. V Českém Těšíně jsem vystudoval reformní reálné gymnázium a v roce 1933 maturoval.
Po maturitě jsem odešel studovat na lékařskou fakultu v Brně. V roce 1938 byli rodiče po mnichovském diktátu vyhnáni z Tešínska a našli domov ve Starči ve vilce pana Vladimíra Vlčana., kde svůj život po 25 letech dožili.
Těsně před ukončením studia, v roce 1939 mne zatklo gestapo pro ilegální činnost a věznilo v koncentračním táboře Sachsenhausen až do konce roku 1942.
Po propuštění z koncentračního tábora na konci roku 1942, od roku 1943 jsem žil se svými rodiči a dvěma o hodně mladšími sourozenci Jarkem a Liduškou ve Starči a do konce války nuceně pracoval v továrně na obuv v Třebíči. Tady jsem se také v posledním válečném roce aktivně zúčastnil podzemního odboje v rámci třebíčské odbojové organizace RE-VI, aktivoval pro tuto činnost i stoupence ze Starče a okolí.
I když politicky šlo o nejhroznější dobu v naší národní historii, přesto stařečské prostředí a jeho okolí s lidmi tu žijícími, působili na mne tak příznivě, že na tu dobu vzpomínám jako na jeden z nejkrásnějších úseků svého života. Navázal jsem přátelské vztahy s řadou mladých lidí, vedl jsem ve fotbale dorostence a žáky k mnoha vítězstvím, putoval po okolních kopcích a lesích, romantickým údolím řeky Jihlavy a všude jsem nacházel mnoho zajímavostí a krásy. Kreslil jsem a maloval. Měl jsem ve Starči mnoho kamarádů a přátel. Vzpomínám na Mojmu Požára, Olina Toufara, Milana Kratochvíla a mnoho dalších, mezi nimi i na.svého bratra Jarka, opravdového Stařečáka.
Vzpomínám i na to, jak jsme hráli divadlo „Poslední muž“ s Láďou Cicálkem, Mirkem Jelečkem, Milanem Kratochvílem, s Ančou Hrůzovou i s mou sestrou Liduškou a mnoha dalšími.
I když uplynulo více než půl století od mého pobytu ve Starči, přesto na svá stařečská léta velice často vzpomínám a velmi rád, bohužel zřídka, se do Starče vracím.
V dopise píše: „…ačkoliv Praha je krásná a mám ji velmi rád, zůstal jsem po celý život ve svém srdci Moravanem. Že ani Stařečáci nikdy nezapomněli svědčí i to, že se na mne obraceli ve věci svého zdraví a mnohé z nich jsem léčil i operoval…“
Po válce jsem dokončil přerušené studium medicíny a po krátkém působení na ORL klinice v Brně, od roku 1946 do roku 1958 jsem odešel na nově založenou Lékařskou fakultu v Hradci Králové, kde jsem pracoval 13 roků, ke konci jako přednosta kliniky.
Při přeměně Lékařské fakulty na Vojenskou lékařskou akademii v Hradci Králové, jsem byl aktivován do armády v hodnosti majora, posléze plukovníka.V roce 1951 jsem byl jmenován řádným docentem otolaryngologie.
V roce 1958 jsem se stal přednostou ORL oddělení Ústřední vojenské nemocnice v Praze, kde jsem pracoval až do roku 1978, kdy jsem odešel do důchodu.
Kromě působení v Ústřední vojenské nemocnici jsem byl současně činný jako řádný externí profesor otolaryngologie na ORL klinikách I. a III. Lékařské fakulty Karlovy university a Ústavu pro doškolování lékařů a farmaceutů.
Na vlastní žádost jsem v roce 1978 odešel do důchodu, ale ani zde jsem nepromarnil žádný čas. Dva roky jsem pracoval v Ústavu čsl. a světových dějin ČSAV jako vědecký pracovník./l987-89/.
V roce 1989 jsem obhájil doktorát lékařských věd.
Jako přednosta ORL oddělení ÚVN jsem byl v roce 1960 pověřen funkcí hlavního odborníka ČSLA. I z tohoto titulu se mé pracoviště stalo oficiálním metodicko-organizačním a doškolovacím střediskem vojenských otolaryngologů v ČSSR a bylo též využíváno i vojenskými otolaryngology s mnoha evropských zemí.
V rámci této funkce jsem zorganizoval přes 29 pracovních dvou až třídenních zasedání, z nichž některá měla i mezinárodní charakter s účastí zástupců lékařů l8 států, což vedlo k navazování mnoha odborných i přátelských kontaktů Podnikl jsem řadu studijních cest do zahraničí, zúčastnil jsem se řady kongresů na kterých jsem velmi často přednášel.
Napsal jsem a tiskem vydal celkem 205 publikací z oboru ORL, z nich tři knižně, a to jak doma, tak v zahraničí.
Můj zájem o historii a archeologii vyústil vydáním 70 publikací na toto téma, , z toho 5 knižních.
Mými velkými koníčky se stala asi od roku 1953 archeologie, historie, historická geografie.
Moje láska k těmto oborům vyústila v obhajobu kandidatury historických věd na ČSAV v roce 1982.
Od dětství jsem velmi rád kreslil i maloval. Maluji krajinky, portréty, ale z velké části se zabývám ilustrací vědeckých lékařských prací.
Od dětství jsem byl členem Sokola a tak jsem i na všech pracovištích založil Jednotu Sokol a zastával funkci předsedy přes 40 let.


Jak jsme již uvedli, Stařeč navštívil profesor Černý v roce 1998, bohužel, naposledy.
Drobný, čilý, milý pán, se zájmem o všechno a o všechny, které znal z mládí, se chystal přestěhovat ze svého velkého bytu do penzionu a tak s velkým úsilím třídil své obsáhlé celoživotní dílo.
Některé své vzácné, po celý život schraňované sbírky předával do muzeí, některé daroval přátelům, některé věnoval rodině a hlavně vnukovi, do kterého vkládal veliké naděje.
Satisfakce a odškodnění za válečné útrapy se však již nedočkal.
Na jaře 2001 pan profesor Černý tragicky zahynul při autonehodě.

Dílo:

Ilustrace ve vědeckých, naučných publikacích a učebnicích:
  • Rakovina hrtanu - 50 ilustrací
  • Atlas chirurgie ucha - 785 ilustrací
  • Znázorňovací metody v ORL - l50 ilustrací
  • Atlas chirurgie krku - přes 1 000 ilustrací
  • Příhody - přes 50 ilustrací
  • Průvodce Moravským krasem - 25 ilustrací

Odborné publikace:

Celkem vyšlo tiskem 205 publikací z oboru ORL z nichž jmenujeme:
  • Zánětlivá onemocnění vedlejších nosních dutin - 13 prací
  • Otoneurologická a audiologická tématika - 55 prací
  • Kofochirurgie - 13 prací
  • Zánětlivá onemocnění ucha a jejich komplikace - 6 prací
  • Zhoubné nádory v ORL - 10 prací
  • Úrazy a cizí tělesa ORL orgánů - 11 prací
  • Problematika chirurgie hypofýzy - 5 prací
  • Plastické operace v ORL - 4 práce
  • Vojensko medicínská problematika v ORL - 12 prací

Vyznamenání:

  • Za věrnost - 1939 – 45
  • Za zásluhy, II.stupně - 1946
  • Za vynikající práci - 1958
  • Za zásluhy v boji proti fašismu - 1965
  • Za zásluhy v boji proti fašismu-zlatá medaile - 1974
  • Řád práce za zásluhy a vojenské zdravotnictví - 1983
  • Za zásluhy o rozvoj čs.tělovýchovy a sportu-bronzová medaile - 1963
  • Za zásluhy o rozvoj čs.tělovýchovy a sportu-stříbrná medaile - 1973
  • Za zásluhy o rozvoj čs.tělovýchovy a sportu – zlatá medaile - 1978
  • Medaile Dr.Miroslava Tyrše - 1994
  • Medaile J.E.Purkyně - 1963
  • Cena J.E.Purkyně - 1998


webdesign © Robert Mahr