Kronika Horácka - klub přátel Domamile a Vysočiny

Počet návštěv:
Válečné vzpomínky a dokumenty » Vl.Janík: Projev k uctění památky par. skupiny SPELTER
Trvalým vlasteneckým úkolem Armády České republiky je pečovat o vojenské tradice a uchovat a šířit živé odkazy válečných veteránů. Z tohoto důvodu se příslušníci 22. základny v posádce VÚ 5525, Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou rozhodli v roce 2011 na místě původního seskoku parašutistů vybudovat památník, který bude trvale připomínat činy těchto statečných mužů. Výsadek se uskutečnil v noci ze 4. na 5. května 1944 u obce Kramolín, okres Třebíč. Projev V. Janíka, který stručně a přehledně shrnuje dané události, se vztahuje k vzpomínkové akci v roce 2012.

VLASTISLAV JANÍK: PROJEV K UCTĚNÍ PAMÁTKY ČLENŮ PARADESANTNÍ SKUPINY SPELTER

Vážení dámy a pánové

Právě dnes tomu bude 68 let, co se v katastru obce Kramolín podařilo letcům speciálních jednotek vysadit operační skupinu Spelter ve složení škpt. Břetislav Chrastina, rtn. Jaroslav Kotásek, rtn. Rudolf Novotný a četař Jan Vavrda. Skupina byla vysazena na plánovaném místě. Po seskoku se bez potíží sešla a vyrazila na první kontaktní adresu. Bohužel již krátce po vysazení nastávají problémy. Při přechodu řeky Jihlavy, velitel skupiny škpt. Chrastina ztrácí boty a skupina se natrvalo rozděluje.

Na jaře roku 1944 II. Odbor Ministerstva národní obrany po složitých jednáních s britskou stranou, po více než roce obnovil opět vysazování parašutistů na území protektorátu. Jako první byla vysazena skupina Calcium a Barium. Potom následuje skupina Sulphur, Chalk, Glucinium, Clay, Carbor a v posledním operačním letu je společně se Spelterem vysazena skupina Potash. Úkol těchto skupin je podobný. V přiděleném operačním území mají vytvořit zpravodajskou síť a udržovat pravidelné spojení s Londýnem. V úkolech je pamatováno i na dobu konce války. Počítalo se s tím, že odbojové skupiny podchycené parašutisty přejdou v závěrečné fázi do ozbrojeného boje a pomohou k rychlejšímu konci německé okupace.

Cesta ke konci války je však trnitá. Během let okupace gestapo nabylo četné zkušenosti s bojem proti parašutistům a dosáhlo i mnohých úspěchů. Je to hlavně díky budování tzv. volavčích sítí. Odbojových organizací infiltrovanými konfidenty gestapa. Proslula tím hlavně volavčí síť řízena služebnou gestapa v Brně. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se do této sítě zachytí i skupina Spelter.

Stalo se tak v blízkých Myslibořicích, kde se na troskách rozbité organizace začala budovat organizace nová. Když se odbojářům naskytla možnost spojení na údajné vedení v Brně, nenapadlo je, že to může pro ně znamenat krajní nebezpečí. Do této situace přichází 3 zbylí parašutisté Spelteru. Přes svoji vysílačku Lenka naváží spojení s Londýnem. Na statku rodiny Papulů dojde k setkání nastrčených představiteli odbojové organizace z Brna. Ani parašutisté nerozpoznají blížící se nebezpečí. Domluveny jsou termíny přesunu výsadkářů k Brnu.

Jen díky shodou náhod se podaří dvou mužům ze Spelteru uniknout z obklíčení, které na ně gestapo na hájence na Ostrých přichystalo. Rtn. Jaroslav Kotásek takové štěstí neměl. Při přestřelce s přesilou německých bezpečnostních oddílů byl zastřelen zhruba 100 m před hájenkou, v níž se parašutisté ukrývali.

Oba výsadkáři ztrácí všechen operační materiál. Většina dosavadních podporovatelů je pozatýkána. V září roku 1944 končí jejich životy na popravišti koncentračního tábora Mauthausen. Jen pro připomenutí. Jednalo se o Ladislava Papulu, jeho sestru Miluši, otce Augustína, matku Marii, Karlu Urbánkovou a jejího syna Josefa. Mezi zavražděnými je i Ladislav Fiala a František Valenta. Pro výstrahu v pankrácké sekyrárně byli popraveni i podporovatelé z Boňova Michal Kratochvíl, František Pelán a František Durda.

Dalším místem, kde parašutisté našli po svém útěku úkryt, je statek Antonína Plichty v Šebkovicích. Statek Plichtů je plný lidí. Jen Antonín má tři dospívající děti. Přebývá u něj i jeho bratr František a v pokojíku bydlí i místní učitelka. Nicméně v této těžké chvíli neváhá pro parašutisty udělat vše, co potřebují. Pokouší se o vyzvednutí vysílačky ze skrýše v Myslibořicích. Snaží se parašutisty napojit na odbojovou organizaci v Moravských Budějovicích a posléze ukrývá i Jana Fialu z Myslibořic, kterému se podařilo uniknout ze spárů gestapa.

Po téměř dvou měsících strávených v Šebkovicích se dostávají Rudolf Novotný a Jan Vavrda do Šašovic. Do prostředí místní komunistické odbojové organizace. Odtud začíná Rudolf Novotný postupně podchycovat v okolních vesnicích místní odbojáře. Jan Vavrda se pokouší oživit spojení s Londýnem na amatérsky vyrobených radiostanicích. Což se mu také díky Františku Doležílkovi a majiteli krámku s radiomateriálem Ladislavu Fialovi podaří. Po navázání spojení se může odbojová činnost rozvinout naplno.

Moravské Budějovice, Jaroměřice nad Rokytnou, Jakubov, Litohoř, Domamil, Kněžice, Krasonice, Šebkovice, Želetava, Babice i v dalších vesnicích jsou postupně zakládány odbojové organice mající na konci války téměř 300 lidí. Složení je různorodé. Jsou to rolníci, státní zaměstnanci, úředníci, dělníci, ale i místní živnostníci či podnikatelé a faráři. Politické složení je také různorodé – komunisté, sociální demokraté, agrárníci, národní socialisté. Spelter tak naplňuje český překlad svého anglického názvu. Spelter je česky pájka – pájka která spojuje a sjednocuje.

Vlastní konec války vyvrcholil v kraji přijetím dvou shozů zbraní. Odbojové skupiny se mohly přetransformovat na partyzánské oddíly, které až do konce války narušovaly komunikace, ničily vojenskou techniku, přepadaly malé vojenské jednotky a vypouštěly místní lihovary. Bohužel i konec války si vyžádal z řad odbojářů oběti na životech. Byl to např. Vladimír Vlna, který byl zavražděn u Petrovic, Augustín Mrvka byl zabit při destrukci železničního mostu u Slavonic, Stanislav Slavík položil svůj život při přepadu Suchého statku ve Vícenicích. Na samém sklonku války jsou v Petrovicích nesmyslně zavražděni Karel Švaříček, Josef Dvořák a Jindřich Jirovský. Hned po válce těmto padlým odbojářům byly stavěny pomníky. Lidé s úctou vzpomínali na jejich oběti. Po roce 1948 však nastává zvrat. Z hrdinů se stávají padouši.

Jan Vavrda zůstává po válce v armádě, ale na počátku 50. let je proti němu vedeno vykonstruované obvinění. Musí armádu opustit a stává se soustružníkem v továrně. Až v roce 1968 se může zase do armády vrátit. Zaslouží se pak ve své funkci o rehabilitaci nejen odbojové skupiny Spelter a z ní vzniklé partyzánské skupiny Lenka-Jih, ale dosáhne i částečného odčinění křivd spáchaných na podobně postižených kamarádech – parašutistech. Rudolf Novotný slouží ve Znojmě, ale v roce v roce 1953 umírá.

Také lidé ve zdejším kraji to neměli jednoduché. V roce 1951 v souvislosti s Babicemi je popraven člen šebkovické odbojové skupiny Antonín Plichta, páter Jan Podveský společně s děkanem Josefem Opletalem jsou odsouzeni v podobných vykonstruovaných procesech k vysokým trestům odnětí svobody, podobně jako Rudolf Strizko z Moravských Budějovic čí Josef Buchal z Jakubova. O odbojové činnosti za okupace se raději nemluví. Lidé se stáhli do sebe a o tom, že zdejší kraj měl takové hrdiny, kteří se nebáli položit svůj život za československou republiku, se mlčí.

Až nyní téměř 70 let po válce se jména hrdinů tohoto kraje jako Jan Kubiš, Václav Málek, Leopold Lohniský a odbojáři ze skupiny Spelter dostávají do čítanek. Ostatně jak si to i přál Jaroslav Kotásek, který před odchodem z výcvikového střediska ve Skotsku prohlásil "Tak my do toho kluci půjdeme, ale kdyby nám to nevyšlo, postarejte se, abychom se dostali do čítanek...".
Děkuji za pozornost.

webdesign © Robert Mahr