Kronika Horácka - klub přátel Domamile a Vysočiny

Počet návštěv:
Válečné vzpomínky a dokumenty » Novák Pavel Kryštof: Partyzánský rybník u Domamile
PAVEL KRYŠTOF NOVÁK: PARTYZÁNSKÝ RYBNÍK U DOMAMILE
Novinář a znalec Vysočiny z Mor. Budějovic představuje zdejší kraj ze současného i historického hlediska.

Kousek od Domamile najdete v lesích Partyzánský rybník


Rybník pojmenovaný po partyzánech je u nás pravděpodobně jenom jeden. Jeho nevelkou vodní hladinu, ukrývající se v lesním porostu, nalezneme poblíž obce Domamil na Třebíčsku. U hřbitova se dáme na Meziříčko a u křížku odbočíme vlevo, až nás zastaví závora v blízkém lese. Ta pustí dál jen chodce a cyklisty. Na křižovatce lesních cest zahneme opět doleva a za chvíli jsme u Partyzánského rybníka.
Byl dokončen v roce 1944 spolu s lesní cestou. Práci na místě řídil zdejší hajný Josef Kopec, aktivní člen zpravodajské partyzánské skupiny Lenka JIH, později zvané Spelter, jejíž velení se scházelo na Kopcově hájence. Ta byla také útočištěm pro každého odbojového pracovníka.
Blízký rybník se stal výborným úkrytem pro shozy zbraní z Anglie. „Byla tam skrýš,“ vzpomíná téměř pětadevadesátiletá pamětnice Božena Kopcová. „V hrázi rybníka šlo nenápadně pohnout s navezenou zeminou a ukrýt tam zbraně. Další skrýš byla u rybníka v korunách stromů. Můj manžel, který se jako hajný v lese výborně vyznal, vše organizoval a dbal na to, aby maskování bylo denně upravováno a okolí posypáváno pepřem proti psům. Vždy po shozu se zbraně uschovaly v korunách stromů do boudy a za několik dnů přijížděli pověření lidé, kteří si je odváželi,“ líčí situaci usměvavá žena, která o všem věděla, ale nikdy nic nevyzradila. Mimo čestného označení pomocník partyzána jí byl udělen k devadesátinám i titul veteránka druhé světové války. Přestože se žádné bojové akce nezúčastnila, byla pro partyzány velkou posilou. Předávala jim důležité zprávy a plnila samostatné úkoly ve prospěch celé odbojové skupiny. Bylo třeba těmto lidem uvařit, zajistit pro ně léky, stejně pak i rozpoznat nástrahy Němců a správně se orientovat ve vypjatých situacích.
„Nejsmutnějším zážitkem z války byla smrt jednoho z mladých partyzánů Gusty Mrvky, kterého jsem měla pro jeho veselou povahu moc ráda. Zúčastnil se akce u Dačic a v bezvýchodné situaci, kdy už mu byli Němci v patách, se zastřelil. Pohřbu jsem se zúčastnit pro těhotenství nemohla, tak jsem si sedla v lese na pařízek, vzpomínala na něho a plakala. A nejradostnější válečný zážitek? Mír, konec války, a pak narození dcery Gabriely. Přišla na svět 16. května odpoledne. Partyzáni se sešli u nás na hájence a čekali, až se narodí. Domluvili se, že když to bude kluk, vystřelí dvanáct ran. Nakonec však stříleli jen šestkrát. Ale radost to byla náramná, nezapomenutelná. Bylo to to nejkrásnější rozloučení s válkou,“ uzavřela své povídání pamětnice Božena Kopcová.

Pavel Kryštof Novák

webdesign © Robert Mahr