Kronika Horácka - klub přátel Domamile a Vysočiny

Počet návštěv:
Historie venkova » Žně v roce 1943
ŽNĚ V ROCE 1943

Z vyprávění pamětníků: Na žně byly dělány velké přípravy. Důležité bylo nadělat z žita, které se muselo vymlátit cepem, povřísla. Ta se používala ke svazovaní snopů při sklizni. A pak, když žně vypukly, podle toho jak obilí zrálo, seklo se kosou zvanou plachetka. Posečené obilí se odebíralo srpem a vázalo se do snopů. Na vázání snopů se používala právě povřísla a ta se někdy zavazovala za pomocí dřevěného kolíčku, kterým se vše lépe utáhlo. Snopy se stavěly do panáků, nebo jak se také u nás říkalo, do bubáků. Jeden panák čítal dvanáct až patnáct snopů – podle druhu obilí (žito, pšenice, ječmen, oves). Vrchní snop se musel takzvaně zlomit, aby chránil celý panák před případným deštěm. Panáků na poli stály celé řady a změnily pohled na celou krajinu.
Pro snopy v panákách se přijelo žebřiňákem a ten byl tažený kravičkami a někdy i koňmi, které vlastnili sedláci. Bylo třeba chlapa, aby snopy napichoval na vidle a podával je na vůz. Další je pak na voze pečlivě rovnal. Tuto práci zastávaly někdy i ženy a rovnat fůru – to bylo nutné opravdu umět. Na fůru se totiž naložilo co nejvíce, a pak se ještě navrch dávala pavoza. To bylo dřevěné rahno, které se upevňovalo vepředu i vzadu vozu, aby snopy nepadaly.
Doma pak se najelo s fůrou do stodoly, a tam se snopy srovnaly do párně. Při sklizni se nejdříve svezla všechna úroda. Výmlat se prováděl až pozdě na podzim a někdy se protáhl až do zimy.
Žito, jak bylo už řečeno, bylo třeba mlátit cepy, protože mělo nejdelší slámu. Hodila se nejlépe na povřísla. Později se na svazování snopů začaly používat provázky, na kterých už byl dřevěný kolíček na utahování. Ale tyto provázky se musely kupovat, a proto je měli jen majetní sedláci. Chalupníci ne.
Obilí se také začalo mlátit strojovými mlátičkami. Mlátička stála ve stodole. Vzadu na vyvýšeném stupínku stál chlap, tam mu vidlemi byly podávány snopy a ten je dával do mlátičky. Po straně mlátičky se připínaly pytle a do nich padalo zrní. Vpředu se pak vysoukávala sláma. Mlátičku, když ještě nebyla elektřina, poháněl žentour. Toto zařízení se soukolím ozubených kol uváděl do provozu kůň. Dlouhé voje mu umožňovalo chodit do kruhu a tím roztáčet žentour.
Se zavedením elektrického proudu se vše zdokonalovalo. A když se během času na polích objevil první kombajn, říkalo se, že mlátička začala jezdit po poli a je hned sklizeno.

webdesign © Robert Mahr