Kronika Horácka - klub přátel Domamile a Vysočiny

Počet návštěv:
Dějiny obcí » Stařeč » Řemesla na venkově


Stařeč

Řemesla na venkově » Pekařství

V Čechách se objevují pekaři jako dvorští řemeslníci již v 11. a 12. století.
Pekařské řemeslo se úspěšně začalo rozvíjet v 15.století, ale na všude stejně.

Ve Starči jsou zachovány artikule cechu mlynářského, pekařského a pernikářského z roku 1742.
Byly uděleny Gottfridem Antonínem, svobodným pánem z Walldorfu a dědičným pánem na Sádku.
Vzácné pamětní listiny, které bývaly vždy uloženy ve zvláštním výklenku k tomu určenému, jsou dodnes uchovávány s velkou úctou v bývalé mlynářské rodině Vyskočilových.

Přesto, že řemeslo pekařské má ve Starči dlouholetou a bohatou tradici, nevíme, která rodina provozovala toto řemeslo jako nejstarší. Malé pekařství bývalo na Horní ulici u Mikulů v domě čís. 133.
Pekárna byla umístěna v přízemí domu a do malého obchůdku se vcházelo z uličky. Když zákazník otevřel dveře, rozezněl se nad nimi malý zvoneček.
Jan Mikula pekl nejen voňavé rohlíky a chléb ze svého materiálu, ale upekl hospodyním i chleba, na který si samy doma připravily těsto.

Ještě v roce 1944 žádá Jan Mikula o obnovení koncese. Chleba ve své malé pekárničce pekl až do roku 1951.

Pekařství u Vrzalů

Nejznámější však bylo „Kolářovo pekařství“v domě čís. 51 a to nejen pro svoji vynikající polohu ve středu městečka, ale i pro svoji vyhlášenou kvalitu chutného chleba.
Doložené však je, že Augustýn Kolář předal živnost i dům svému synovi Augustýnu Kolářovi nar. v roce 1861 /+1927/ a jeho manželce Františce Kolářové nar. v roce 1855 /+1955/.
Dům byl postaven jako přízemní, prodejna měla vchod přímo z náměstí, pekárna byla umístěna v zadním traktu.
V roce 1897 žádá Augustin Kolář o udělení koncese na „obchod s potravinami, prodej cukru a kávy, koření, oleje a petroleje“…a rozšířil tak sortiment. Když zemřel, převzala živnost jeho manželka Františka Kolářová.
Kolářovi měli tři děti. Syn Gustav odešel studovat práva a působil jako právním v Aši. Dcera Markéta /1884-1963/ se neprovdala a řídila chod domu až do své smrti.
Dcera Aloisie /1890-1963/ se provdala za Aloise Vrzala /1892-1943/ z domu čís. 6 – Tuzovi/ který se u Kolářů vyučil pekařem. Manželé pokračovali v rodové tradici a ve stáří předali celou živnost svému synovi Gustavovi /1922 – 2002/, který se u svého otce vyučil stejnému řemeslu a v roce 1936 získal tovaryšský list.
Když se oženil s Marií Vlčanovou/ 1925-2001/ z domu čís. 43, celou pekárnu přestavěli, zmodernizovali. Pekárna měla velikou elektrickou pec, vedle ní u oken stál velký dlouhý dřevěný stůl na kterém se válelo těsto. Těsto se již nehnětlo ručně, ale mechanicky. Do velké pece se sázely bochníky chleba velkou lopatou. U stěn stály velké pojízdné stojany na pečivo, které se po upečení dávalo do velkých košů, chleba se přendával do oválných nebo kulatých ošatek a vše se převáželo přímo do obchodu ještě teplé. Živnost šla velmi dobře stařečský „Vrzalův chléb“ byl známý široko daleko. Lidé věděli, v kolik hodin se bude prodávat ještě teplý a stáli před obchodem a čekali, až pan Vrzal přijede s voňavými ošatkami.
Pak přišlo znárodnění a v roce 1950 byl pan Vrzal donucen složit živnost. Stal se tak „vedoucím pekárny n.p. Jihomoravské pekárny Brno“ ve vlastním domě. Když se v Třebíči otevřela velká pekárna, dojížděli manželé až do odchodu do důchodu pracovat do Třebíče. První přestavba domu proběhla v roce 1965, dům byl do dnešní podoby přestavěn v roce 1981. Ze staré pekárny nezbylo nic. Všechny prostory byly zrekonstruovány na obytné a dcera Marie Vrzalová provdaná Míčová /1950/ zde žije s rodinou své dcery.

webdesign © Robert Mahr