Kronika Horácka - klub přátel Domamile a Vysočiny

Počet návštěv:
Dějiny obcí » Stařeč » Řemesla na venkově


Stařeč

Řemesla na venkově » Mlynářství

V českých zemích má mlynářství velmi dlouhou a starou tradici.
Mlynáři jako dvorní řemeslníci se objevují v knížecích, později v královských donacích, klášterech i kapitulách. S největší pravděpodobností se jednalo převážně o vodní mlýny.
Venkovští mlynáři se od 15.století sdružovali, ale samostatné organizace nevytvářeli. Proto i ve Starči byli společně v cechu s pekaři a perníkáři.Takový mlynář musel znát „devatero řemesel“, neboť údržba velkého mlýna, ke kterému většinou časem přibyla i pila, musel mlynář ovládat. Za své znalosti i dovednosti byl uznávaným odborníkem a váženým občanem v širokém okolí.
Ve mlýně se také scházeli „krajánci“, často přespávali i několik dnů, než se vydali dál do kraje a nechyběli ani „dráteníci“. Ti všichni přitahovali sousedy, protože donášeli informace o tom, co se děje ve světě a tak ve mlýně bývávalo po celý rok velmi rušno.

Vyskočilův mlýn.

Vyskočilův mlýn je prastarý. Již v roce 1857 je uváděn jako majitel Josef Vyskočil.
Staří Vyskočilovi byli bezdětní a tak si vzali ze spolku České srdce ve Vídni na vychování jednoho ze sirotků, kterého pak přijali za vlastního a předali mu mlýn.
V kronice Nechvátalových je záznam o smrti Josefa Vyskočila, mlynáře a rolníka, který skonal po dlouhé a těžké nemoci ve věku 57 let dne 3.3.1949. Mlýn převzal, jak bylo tradicí, jeho adoptovaný syn Josef Vyskočil.
Poslední potomek rodu Vyskočilů, Josef Vyskočil /1950/se svojí rodinou nefunkční mlýn přestavěl na rodinný dům v kterém žijí dodnes.

Králíkův mlýn.

Mlýn v domě čís. 67 byl postavený v 18.stol na pokraji Starče v blízkosti Stařečského potoka rodinou Mikundových a vlastnili jej po několik generací.
Když se Marie Mikundová, dcera posledního majitele z rodiny Mikundových, provdala za Ing. Antonína Králíka, pokračovali v rodinné tradici. Mlýn posazený do malebného koutu Starče velmi dobře prosperoval. Manželé jej zmodernizovali a přestavěli. K mlýnu patřil i rybník, pila, lesy a pole. Vody z rybníka využívali k pohonu mlýnského kola a mleli mouku pro celé široké okolí. V rybníku Králíkovi chovali ryby, proto celý rybník oplotili.
Na komíně, který se jako jeden z mála dočkal i dnešních dnů, každým rokem sídlili čápi.
V roce 1931 A.Králík /nar. 1885/ žádá o rozšíření koncese o výrobu cementového zboží.
V padesátých letech rodina o všechno přišla a odstěhovala se do jednoho ze svých domů v Třebíči, kde žijí jejich potomci dodnes. Po revoluci v roce 1989 byl rodině majetek navrácen.


Fouskův mlýn.

webdesign © Robert Mahr