Kronika Horácka - klub přátel Domamile a Vysočiny

Počet návštěv:
Dějiny obcí » Stařeč » Řemesla na venkově


Stařeč

Řemesla na venkově » Kovářství

Kovář byl řemeslník, který převážně za horka tvaroval železo do požadovaného podoby kladivem na kovadlině.
Kovářské řemeslo je zaznamenáno již v 10.století. Nekovali pouze podkovy, ale i jiné potřeby pro domácnosti jako sekery, srpy, kladiva, nebo doplňovali i jiná řemesla.
Ve Starči mezi nejstarší kováře patřil rod Malých.
Z rodokmenu vyplývá, že i pradědeček Marie Sedlákové provdané Malé, Tomáš Sedlák nar. v druhé polovině 18. stol. byl řemeslem kovář ve Starči.
V domě čís. 109 byla kovárna zřejmě již v 18. století.
V druhé polovině 19. století patřila kovárna Filipu Malému /nar.1805/, který zemřel v roce 1876. Rodina prodala kovárnu manželům Františce a Janovi Bartejsovým, kteří v živnosti pokračovali.
Jan Bartejs však zemřel ve velmi mladém věku a poslední vůlí odkázal kovárnu svému jedinému synovi Karlovi, který když se vyučil kovářem a dosáhl plnoletosti, vrátil se domů a po různých peripetiích získal od svého otčíma kovárnu zpět.
Své řemeslo provozoval až do předání živnosti svému nejmladšímu synovi Bohumilovi.
Kovárna i celý dům za ta léta prošla různými stavebními úpravami. Byla centrem společenského života okolních obyvatel, kteří se tu scházeli „na kus řeči“.
V padesátých letech byla sláva kovárny přerušena.
Bohumil Bartejs odešel pracovat do JZD, ale do své malé kovárničky docházel každý den až do své smrti v roce 2001. Nemohl zapomenout na milované černé řemeslo. Jeho manželka Dagmar Bartejsová dům prodala a odstěhovala se do Třebíče. Tak po téměř třech stoletích skončila historie kovárny.
Syn Filipa Malého Václav Malý /nar.1835/ se vyučil kovářem a svoji živnost provozovat v domě čís. 48 na Dolní ulici, který jeho manželka Marie rozená Sedláková dostala jako svatební dar od své tety Rozálie Sedlákové.
Kovárna byla umístěna v pravé části domu. V levé části bydlela rodina s šesti dětmi, z nichž se ani jeden nevyučil kovářem, všichni šli studovat.
Václav Malý koupil od Vincence Moudrého dům čís. 42 kam se přestěhoval, když usedlost předal svému nejstaršímu synovi Janovi. Do kovárny však denně docházel až do pozdního věku. Kovárna byla po jeho smrti v roce 1914 zrušena.

Kovárna u Kratochvílů Dům čís. 45 na Tyršově ulici /Dolní/ nebýval vždy kovárnou, ale je prastarý. V roce 1857 jej vlastnila rodina Čermákova a po nich rodina Vlčkova.
Jakub Kratochvíl jej koupil od rodiny Vlčkovi a přistavěl kovárnu. Před kovárnou vybudoval malý přístřešek, aby mohl i při deštivém počasí kovat koně. O koncesi žádá v roce 1907.
V roce 1947 převzal živnost syn Bedřich nar. 1918 a svoje oblíbené černé řemeslo provozoval až do znárodnění. Kovárna je zrušena, dům přestavěn.
Posledním kovářem ve Starči je Jaromír Vrtal nar. 1940 v domě čís. 173 a jeho syn.
Když se Jaromírův otec Ladislav Vrtal nar. 1897 vrátil z I.světové války kde byl raněn, místo aby z nemocnice jel domů, šel procházkou směrem ke Starči. Tady se mu tak zalíbilo, že koupil malý domek, oženil se a provozoval zde krejčovskou živnost. Jaromír Vrtal svým vzezřením nezapře své milované řemeslo. Věčně umouněný s baretkou na hlavě stojí u výhně, obrací kus žhavého železa v rukou, vyměňuje kovářské nářadí.
V kovárně se dodnes schází parta pamětníků a vzpomínají na staré časy. Vstoupit tam, znamená dostat se do jiného světa.

webdesign © Robert Mahr