Kronika Horácka - klub přátel Domamile a Vysočiny

Počet návštěv:
Dějiny obcí - Domamil » Simajchl Jaroslav: Kostel Svatého Prokopa
KOSTEL SVATÉHO PROKOPA V DOMAMILI

Ves Domamil tvořila prvotní součást hospodářské základny premonstrátského kláštera založeného r. 1190 v Louce u Znojma. Premonstráti ji s malými prolukami udrželi do konce 18. stol., pak je ves prodána nedaleké Budči a připojena k tamnímu panství. Sem patří až do zrušení patrimoniální správy. Kostel sv. Prokopa se nachází na mírné vyvýšenině uprostřed obce, oltářem východně položen. Podle Lehnera sahá jeho historie do 11.století. I když nelze připustit, že by domamilský kostel byl vystavěn r. 1019. Tak totiž udává děkanská matrika jaroměřická z r. 1806, že totiž byl na zdi kostela nalezen uvedený letopočet. Jde tu zajisté o špatné čtení data, neboť v té době, mimo knížecí sídla, kostelů nebylo. První písemná zmínka z r.1220. Farní kostel sv. Prokopa je ve vsi a byl prý podle inventáře r. 1019 (?snad r. 1409) vystavěn velmi pevně ve starém slohu. Jedná se o orientovanou podélnou jednolodní stavbu s odsazeným kněžištěm čtvercového půdorysu, k jehož severní straně přiléhá sakristie, se značně protáhlou obdélnou lodí a hranolovou věží, diagonálně vysunutou ze severozápadního nároží lodi. Vstup do kostela je téměř v ose jižní zdi staré části lodi (v místě původního portálu), chráněný čtyřbokou předsíní s plochým stropem (nad vchodem letopočet 1876). Kněžiště zaklenuto křížově, v sakristii placky oddělené pasem. Půlkruhovým vítězným obloukem se kněžiště otevírá do lodi se stropem rovným, dřevěným. V její západní části hudební kruchta nesená hranolovými, zděnými pilíři.

Rozměry v metrech:
  • presbytář- d. 5,3; š. 4; v.5,6
  • loď- d. 16; š. 5,75; v. 5,8
  • předsíň- d. 3,4; š.2,1; v. 3,5
  • sakristie- d. 4,6; š. 2,85; v. 2,8

Presbytář byl goticky klenut, zatím co loď měla prkenný strop. Chór byl dřevěný. Kostelní věž stála o samotě. K pozdně románskému presbytáři r. 1778 přistavena sakristie, r.1831 prodloužena loď až k doposud volně stojící věži nejistého stáří (16.-17. stol.), r. 1876 přistavena předsíň. Tehdy také byl dán do kostela nový obraz patrona sv. Prokopa. Roku 1846 zakoupeny nové varhany. Na věži jsou dva zvony o váze 2 a 1 centýř. Roku 1806 bylo v kostele stříbrného náčiní 172 lotu. Kostel vlastní 3 jitra 238 a 3/8 sáhu polí, který užívá farář za úrok. Podle smlouvy mezi administrací státních statků a farářem z 16. května 1786 postoupil správě státních statků desátek ze 105 měřic polí a 34.790 sáhů lesa, začež měl dostávat od budečského statku 600 zlatých a od jemnického panství 4 bečky piva. Interiér kostela vymalován snad r. 1598.
K pozoruhodným památkám patří renesanční malby v kostele, které až do r. 1929 zůstaly neznámé, neboť byly skryty pod omítkou, restaurovány v letech 1943 a 1969. Celý strop presbytáře, čelní zeď za oltářem, pás vítězného oblouku a částečně i jižní stěna lodi jsou pokryty neúplně zachovanými malbami. První, přízemní pás maleb jižní zdi tvoří draperie, které jsou neseny rukama andělů pásu dalšího. Mezi postavami andělů jsou vloženy vázy s rostlinným ornamentem z nich vyrůstajícím. Plocha pokračující za vchodem už postavy andělů nemá, nýbrž rostlinný ornament s motivem vinných hroznů. V dalším pásu, odděleném od obou předešlých, jsou zobrazeny různé biblické výjevy (Zvěstování andělů, Kristův vjezd do Jeruzaléma, starozákonní proroci). Malby figurální kompozice jsou také na čelní stěně presbytáře (sv. Petr a Pavel). Klenbu pokrývá úponkový dekor, ve vrcholu kruh s drobnou figurou adorujícího anděla. Hřebínek křížové klenby presbytáře je zdoben červeným listovým pásem, který připomíná plastickou výzdobu ve štuku.
Malby jsou stejné úrovně, barevně převládá červenohnědý odstín. Celkově působí malby úhledným rukopisem. Stojí však poněkud stranou obecného vývoje malířství a prozrazují spíše malíře domácího původu, jehož dílo, i když není přímo napojeno na soudobé vzory, je invenčně bohaté, mnohé výzdobné ornamentální jednotlivosti a celky obsahují překvapivě motivy, s nimiž se setkáváme daleko později v našich lidových malbách a výšivkách. Spolu s malbami je r.1929 na čelní straně presbytáře objeven soudobý nápis z doby vzniku renesančních maleb. Kromě letopočtu, který při restauraci maleb r.1943 přečetli jako r.1508 a který byl zachován s malbou a s nápisem. Nápis jednak obsahuje popsání díla, jež prý bylo namáhavé, jednak uvádí, kdo k němu přispěl a za kterého duchovního správce k němu došlo. Autor maleb však zůstává neznám.
O překlad nápisu se pokoušelo několik znalců středověké latiny. Zdá se, že nejvýstižněji nápis přeložil prof. Josef Rampula z Telče. Nápis je složen v elegickém dvojverší středověkého typu. Napadá se v něm ostře učení Lutherovo a Kalvínovo, které v době, kdy nápis vznikl, víc a víc pronikalo. Luther se narodil r. 1488 a teprve r.1517 vystoupil proti církvi. Kalvín se narodil r.1509 a teprve r.1536 vydal spis Základy víry křesťanské, své stěžejní dílo nábožensko - věroučné. Z toho je vidět, že původní čtení letopisu je mylné. Nemůže to být rozhodně rok 1508, spíše rok 1568, ale s největší pravděpodobností, jak ukazuje slohový rozbor maleb, rok 1598.

Překlad textu:

LÉTA SPÁSY 1598
Uvaž, že tato malba, na kterou pohlížíš, byla pořízena s velikým úsilím, a proto se varuj s upřílišněnou kritikou ji posuzovati. Neboť označuje ne Jova, nýbrž Krista kříž, smrt sice hroznou ale výkupnou. Však jen pohled na ni pozorujícím to neprojeví, v tajemství víry hledej rozluštění, pak ti to bude jasné. Kliď se daleko odtud, přehrozný nepříteli Kalvíne a Luthere, ustup od nás bludné jejich učení! Kéž u nás kraluje Kristus, kéž u nás potrvá svatá víra a náboženství čisté v budoucnu vládne! S pomocí Ducha svatého stěny chrámové krásně září k radosti Blažeje, duchovního správce tohoto chrámu. Zvláště přispěl pomocí syn hospodáře Judy, Jakob, příjmením Dvořák, který potřebné dovážel a obstarával. Kéž vzkvétá křesťanství, kéž se rozléhá píseň chvály jedinému Ježíši Kristu, vyprošující potomstvu smilování.

Několik dat z farní kroniky:
  • 1865 - zbudován hlavní oltář, polychromovaný a pozlacený s otáčecím tabernáklem.
  • 1876 - zvýšena věž, do té doby byly zvony hned za chorem. Šindel nahrazen pálenou taškou a věž pokryta plechem. Kostel i věž nalíčena žlutou hlinkou.
  • 1884 - kolem kostela vysázeny lípy
  • 1887 - stará kazatelna, bez příkrovu a umístěná vysoko mezi okny, odstraněna a zbudovaná nová, podepřená jednou dřevěnou nohou, nad ní dřevěná střecha s jednoduchým křížem.
  • 1909 - postaven na kostele hromosvod, práci provedla firma pana Zrzavého z Třebíče.
  • 1910 - František Janíček, bednářský mistr, dal postavit kamenný kříž ke kostelu. Pořízen byl za 500 K. od kameníka Fořta z Dačic. Téhož roku v kostele položena cementová dlažba, při té příležitosti vyzdviženy dva náhrobní kameny s nápisem a připevněny na kostel zvenčí.
  • 1912 - zakoupeny věžní hodiny od firmy Ludvik Heinz - Praha, s dovozem a montáží za 1100 K. 8.července započato s prací a 12. července poprvé bily.
  • 1915 - 28.října 1915 zaslány byly drahou dva měděné kostelní bubny vážící 11 kg bez kůže a částí železných C.K. ministerstvu války pro „Vlasteneckou válečnou sbírku kovů"
  • 1917 - škody způsobené válkou, zabrány: zvony, cínové svícny, kostelní nádobí, nádoby na oleje, kotlík ze křtitelnice, konvičky. Na válečné půjčky 10 400 K.
  • 1923 - pořízeny dva nové zvony. Zvon bronzový, firma Manoušek, zvonárna v Brně, Svitavská č.5. Dovezen 30.ledna 1923. Dne 1.února posvěcen na jméno sv. Prokopa. Týž den na věž umístěn. Nápis na zvonu „ Svatý Prokope oroduj za nás". Obraz Panny Marie. Tón D. Zvon 157,5 kg těžký, hlava a srdce 59 kg, průměr 667 mm. Cena 6.323,50 K.
    Zvon bronzový „umíráček" pro farní kostel v Domamili zakoupen z dobrovolných darů farníků z Domamile, asi od firmy Oktáv Vinter, zvonárna v Broumově v Čechách. Dovezený 21.dubna 1923. Dne 22.dubna 1923 posvěcen na jméno Josefa, pěstouna Páně. Nápis na zvonu - firmy, obraz - kříž. Zvon váží 16 kg, železná hlava a srdce 5 kg, celkem 21kg. Dolní průměr 290 mm. Cena 683,60 K.
  • 1925 - kostelní konkurenční výbor zakoupil další dva bronzové zvony od firmy Manoušek. První váží s příslušenstvím 407kg, průměr zvonu 780mm, tón C2+1, nese nápis: „Ó Maria, Matko milosrdenství, oroduj za nás," a vyobrazení Panny Marie. Pořízen za 8 160 K. Druhý váží s příslušenstvím 194 kg, tón E2+1, vyobrazení sv. Cyrila a Metoděje s nápisem: „Dědictví otců, zachovej nám, ó Pane!" Cena 3.975 K. Oba zvony byly posvěceny 8.března 1925.
  • 1931 - v prosinci 1931 zřízeny elektrické žárovky.
  • 1932 - proveden výpis z pozemkového archu, ke kostelu náleželo:
    • plocha stavební 2 ary 73 m2
    • pastviny 8 arů 81 m2
    • louka 1 ar 47 m2
    • pole 131 arů 31 m2
    • hřbitov 22 arů 30 m2
  • 1937 - velká oprava věže, výměna části krovů a oplechování věže. Za druhé světové války byly zvony sundány a odvezeny nacisty a více se již nenašly.
    Po válce byly pořízeny zvony nové. Dne 22. prosince 1946 byl posvěcen a na věž vyzdvižen nový zvon o váze 130 kg. Zvon objednal na svůj vlastní náklad zdejší farář P. Jan Slavík. Celkem i s dopravou stál 10.345 K. Druhý zvon byl zavěšen v roce 1956.
    Za pastorace P. Václava Razíka (1973 - 1984) kostel mění svoji tvář. Je odstraněn barokní oltář, mizí lustry, kazatelna a další. Chrámový prostor nabývá vzhledu naprosté jednoduchosti. Staré lavice jsou nahrazeny novými, zřizuje se elektrické vytápění chrámu. To vše nákladem ze sbírek farníků. 2001 - nátěr věže, pozlacení kopule a křížku a uložení dobových dokumentů do kopule. Při sejmutí kopule se žádné dokumenty nenašly, nicméně ve farní kronice je opis listiny, která byla v roce 1937 při opravě do kopule vložena.


1901 1937

1965 1978


webdesign © Robert Mahr